VŘES OBECNÝ – Calluna vulgaris
|
Na místech, kde se keříčkovité býlí vřesu rozmnoží, tvoří celé barevné plochy – vřesoviště. V naší přírodě najdeme vřes často, není problém si jej v dostatečném množství nasbírat. Ke sběru je vděčný, odstříháváme horní část kvetoucí natě, dokud ještě není dřevnatá. Droga se dá běžně koupit i v lékárně. Dezinfekční působení vřesu se nejlépe osvědčilo v močových cestách při nemocech ledvin a prostaty. |
 |
|
 |
Jeho dobrou vlastností je, že podporuje vylučování kyseliny močové z těla, a to i tehdy, když se už ukládá v kloubech. Svojí močo-pudností prospívá, stejně jako celík, také u dalších nemocí, při nichž je zapotřebí tělo odvodnit, například při otékajících nohách. Vřesový čaj má příjemnou chuť, můžeme jej pít i ve větším množství, což je při ledvinových problémech výhodné, ale dávkování nezvyšujeme. |
|
|
Vřes byl velmi oblíbený u starých Slovanů. Ženy nosily kytičku vřesu za pasem a nevěstám vplétali do vlasů větvičky vřesu, aby bylo manželství Šťastné. Osmý měsíc, kdy vřes kvete, pojmenovali podle něj – vřeseň. Z jeho kořenů se někdy vyráběly metličky. Možná odtud pochází jeho řecké pojmenování kallyó – zametám, čistím. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
