ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ – Salina officinalis
|
Šalvěj nesmí chybět v žádné bylinkové zahradě, neboť patří k nejlepším rostlinným lékům, které ve volné přírodě nenajdeme. Stejně nemůže chybět ani v domácí lékárničce. K léčebným účelům používáme celou nať, kterou sbíráme, když rostlina začne kvést, u větších rostlinek odstraníme stonek. Tuto drogu, ale i tinkturu a další výrobky z ní, koupíme v každé lékárně. Největší hodnotou šalvěje je její protibakteriální účinek, který se osvědčil u všech onemocnění ústní dutiny a krku. Výborně léčí záněty dásní, otlaky od zubní protézy, je přímo nenahraditelná při paradentóze. |
 |
|
 |
Po vytržení zubu vyplachujeme ránu silným šalvějovým odvarem, rychle se zahojí a nebude hnisat. Kvůli dráždivému lihu nepoužíváme tinkturu, můžeme přidat trochu heřmánku a yzopu. Tinkturu použijeme na omývání u kožních nemocí a akné nebo jako hojivou ústní vodu. Několik kapek tinktury, případně trochu zředěné vodou, ponecháme v ústech po umytí zubů na dezinfekci a hojení dásní. Při vnitřním užívání oživuje šalvějový čaj krevní oběh, posiluje nervy a má protirakovinné účinky. Odstraňuje noční pocení a snižuje nadměrnou tvorbu mateřského mléka. I taková dobrá bylinka jako je šalvěj se může u velkých dávek projevit negativně, proto i zde platí stará bylinková zásada o nepředávkování a přerušovaném užívání. |
|
|
Latinské pojmenování šalvěje salvere znamená léčit. Lékaři ze salesiánské školy si kladli ve 14. století otázku: „Proč umírá člověk, kterému roste v zahradě šalvěj?“ A znali i odpověď: „Neboť žádná rostlina není dost silná proti smrti.“ Jedna středověká legenda říká, že touhou šalvěje je udělat člověka nesmrtelným. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
