Zdeněk Civín

V České republice tato mimořádně cenná rostlina neroste, za její krásou si musíme zajet až na alpské louky. Paradoxní je, že tam ji považují za plevel a spásají ji krávy. Léčivou drogu tvoří celá rostlina, kterou sušenou, ve formě tinktury nebo masti můžeme i koupit. Mějme ji vždy po ruce, doma, na chatě i v autolékárničce, neboť ji můžeme kdykoliv potřebovat.Prha je nejlepším rostlinným lékem na různé úrazy – odřeniny, pohmožděniny, vykloubeniny, natržené svaly apod.

Čím dříve přiložíme obklad z prhy, tím lépe se rána hojí. Prha má však mimořádnou schopnost léčit i zastaralé bolesti a rozpouštět krevní sraženiny. Pro své výborné dezinfekční účinky nahrazuje tinktura z prhy tinkturu jódovou, přímo do rány ji však nedáváme. U citlivé pokožky může vyvolat puchýře, proto ji ředíme vodou a pokožku chráníme krémem.Vnitřní užívání prhy se kvůli mírné jedovatosti nedoporučuje. Má však velmi dobré a všestranné účinky na srdce, cévní systém, křečové žíly a revma, proto ji v mnoha bylinkových receptech přidáváme v malém množství do hotových čajů.

Jako léčivou rostlinu připomíná prhu sv. Hildegarda ve 12. století. Ale ve větší míře se začala používat až ve 14. století zásluhou Matthioliho, který ji popsal a nakreslil O dvě staletí později se začala z prhy vyrábět tinktura. Prha byla oblíbenou bylinkou J. W. Goetheho, ten si jí léčil angínu pectoris.