LNICE OBECNÁ – Linaría vulgaris
|
Stěží projdeme kolem skupinky bohatě kvetoucích lnic, aniž bychom se nepokochali pohledem na jejich krásu zblízka. Nejraději rostou v příkopech kolem cest. Tam je však nesbíráme, najdeme Čisté místo na odlehlejších loukách. Květy nebo i celou nať sbíráme, když začíná kvést, později se jejich léčebné vlastnosti snižují, droga se dá občas také koupit.U žlutých květů lnice se podle starých zásad lidového léčitelství potvrdilo, že léčí žlučník –jeho zánět, sníženou tvorbu žluče a žloutenku. . |
 |
|
 |
Protizánětlivé účinky lnice se využívají při zánětu ledvin, močových cest a prostaty. Čaj ze lnice neutralizuje vysokou kyselost žaludečních šťáv, čímž odstraňuje tzv. „pálení žáhy“ a tiší bolesti při vředech žaludku a dvanácterníku. Léčivá hodnota lnice se projevuje i zevně, silným odvarem nebo obkladem léčíme nemoci očí, různé kožní nemoci a odstraňujeme pihy. Z lnice můžeme udělat i léčivou mast, podobně jako z měsíčku. Lnici můžeme užívat vnitřně bez obav i samostatně a dlouhodobě. Bylinkové recepty ji obvykle předepisují jako součást čajových směsí |
|
|
Latinské pojmenování lnice linium znamená len a vychází Z podobnosti jejich listů. Středověcí bylinkáři vyráběli z lnice mast na tzv. zlatou žílu – hemoroidy, v té době už byla součástí všech známých herbářů. V lidovém podání byla lnice označována jako kultovní rostlina proti „porobení“. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
