JEHLICE TRNITÁ – Ononis spinosa
|
Od podobných druhů jehlic můžeme tuto keříčkovitou bylinku rozlišit právě podle pichlavých trnů. Je to rostlina suchých a slunečných míst, objevuje se podél cest a na ladem ležících loukách. Předmětem sběru je kořen, jeho vykopávání je však náročné a rostlinka se zničí, proto je vhodné používat i horní část kvetoucí natě z mladých, ještě nedřevnatých rostlin. Kořenovou drogu můžeme zřídka také koupit.Hlavním léčebným uplatněním jehlice je její působení na kameny a další nemoci močových orgánů, neboť droga je značně močopudná, ale nedráždí ledviny. Tím, že pomáhá odvodnit organismus, prospívá také srdci, krevnímu oběhu, čistí pokožku, odstraňuje revmatické problémy a léčí dnu. Samostatně se čaj z jehlice používá zřídka, většinou k ní přidáváme jiné močopudné bylinky. I když droga nemá jiné nepříznivé účinky, nedoporučují se větší dávky, ani dlouhodobé u-žívání. |
 |
|
 |
Hlavním léčebným uplatněním jehlice je její působení na kameny a další nemoci močových orgánů, neboť droga je značně močopudná, ale nedráždí ledviny. Tím, že pomáhá odvodnit organismus, prospívá také srdci, krevnímu oběhu, čistí pokožku, odstraňuje revmatické problémy a léčí dnu. Samostatně se čaj z jehlice používá zřídka, většinou k ní přidáváme jiné močopudné bylinky. I když droga nemá jiné nepříznivé účinky, nedoporučují se větší dávky, ani dlouhodobé u-žívání. |
|
|
Latinský název jehlice onos –osel vychází ze skutečnosti, že byla vhodným krmivem i ochranou pro dobytek. Lidově se nazývá „babí hněv“, neboť její trny nepříjemně píchají. Naproti tomu se věřilo, že chrání před uřknutím. Patřila také k oblíbeným rostlinám alchymistů, kteří tvrdili, že jehlice proměňuje v hlubinách Země obyčejné kovy na stříbro. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
