JALOVEC OBECNÝ – Juniperus communis
|
Mnoho lidí zná jalovec jen díky borovičce, i když její stálezelené keříky často nalézáme na suchých kamenitých slunných úbočích. Jalovcové plody dozrávají jen na samicích keřících, a to ne každý rok. Sbíráme jen úplně zralé modročerné bobulky, drogu můžeme koupit i v lékárně. Léčebná sláva jalovce vznikla ve středověku zásluhou jeho silných dezinfekčních účinků. Několik bobulek denně, které pomalu po jedné rozžvýkáme, účinně pročistí vnitřní orgány.
|
 |
|
 |
Léčebně se jalovec uplatňuje hlavně jako močopudný prostředek při kloubním revmatismu, srdeční slabosti a různých kožních onemocněních. Zevně je oblíbenou přísadou do posilujících koupelí, do nichž můžeme použít i mladé výhonky a přidat další podobně působící bylinky.Jalovec svým obsahem látek dráždí ledviny, proto jej nepodáváme při zánětu a jiných onemocněních ledvin,ale i u zdravých dávkujeme s mírou. |
|
|
Latinské pojmenování jalovčinky juniperus pochází od Keltů a znamená trpký. V dobách morových epidemií hořely před branami měst hranice z jalovčinkových kořenů, aby zabránily vstupu nemoci. Jalovčinkovým kouřem si lidé také dezinfikovali své příbytky. Ve středověku vyráběli Arabové slavnou jalovčinkovou marmeládu, která se dodnes uvádí ve starých lékopisech, dnes se plody používají k dochucení borovičky a ginu. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
