ČERNOHLÁVEK OBECNÝ – Prunella vulgaris
|
Jsou to malá, sympatická, při pohledu zblízka docela pěkná kvítečka, s nimiž se často setkáváme na loukách, okrajích lesů a mýtinách. Hodně podobný, někdy až k nerozeznání, je trochu statnější černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), který obsahuje úplně stejné látky. Z obou druhů sbíráme během celého léta kvetoucí nať, což je jediný způsob získání této drogy.Černohlávek má podobné hojivé a dezinfekční účinky jako jitrocel a řebříček. |
 |
|
 |
Pomačkané listy přikládáme přímo na drobnější poranění, záněty a kožní onemocnění. Je také dobrou přísadou do napařovacích směsí při zánětových o-nemocněních průdušek, obličeje, hlavy a hnisu v dutinách. Silný odvar, nejlépe společně se šalvěji, yzopem nebo heřmánkem, je dobrým kloktadlem na záněty ústní dutiny a krku. Své proti-zánětlivé působení potvrzuje černohlávek i při vnitřním užívání, můžeme ho používat do čajů proti průjmům a problémům s trávením a při nemocech ženských orgánů. Užívání černohlávku obvyklým způsobem nemá žádné vedlejší účinky. |
|
|
Kvůli typickým květům podobným starodávným včelím úlům nazýváme černohlávek také „včelím úlem“. Ve středověku byl povazován za nejlepší bylinný lék k hojení ran jakéhokoliv druhu. Má mnoho léčivých účinku, pro než ho Matthioli nazval „boží spása“. Mladé listy černohlávku můžeme konzumovat jako vitaminový salát. |
||
 |
 |
|
Zpět na rejstřík latinských názvů
